6 | Nightmare

30. října 2013 v 11:50 | Lore |  Nightmare

Ležím na měkké hotelové posteli. Povlečení voní čistotou ale zároveň potem. Asi si ho odnesu domů. Otočím hlavou na stranu, abych se ujistila, že Henry ještě spí.
Potichu se zvednu a podívám se po pokoji. Využili jsme ho jen na "spaní". Žádný nepořádek krom toho oblečení na zemi tady není. Vzpomenu si na jeho levý prsteníček. - Jakýpak suvenýr mu zanechám já? Potichu obejdu celou postel, a začnu prohledávat jeho věci. Hele, košile. Ve své tašce najdu rudou rtěnku, namaluji se a do méně viditelného místa pošlu svůj otisk rtů. A teď rychle pryč.
Opět na sebe ve spěchu hodím věci - nevadí, že obráceně. Pomalu zavřu dveře pokoje a opouštím hotel. Recepční na mě pozdě zareaguje, ale kývne mi pohledem na pozdrav.

Doma si sednu na pohovku a hledím do blba. Proč jsem to udělala? Vždyť je ženatý. Má manželku. Může mít i děti. Zhluboka se nadechnu. Nikdo se nedozví, kdo jsem, a kdyby ji nepodvedl se mnou, podvedl by ji s jinou. Však jsem ji to objasnila. Teď je to na nich. Třeba jsem nebyla jeho první milenka. Ta myšlenka mě znechutí, parchant.
"San, jsi to ty? Zníš trošku divně." Volá mi Diana. "Jo, jen jsem trochu nachladla." Odkašlu si. "Hele nechtěla bys ke mně zajít na kafe? Měla bych ti vynahradit PayDay, ale jaksi nejsou možnosti, brácha mi tady spravuje notebook a chci ho mít pod dozorem - rozumíš?" uchechtne se. "Zároveň se strašně nudím. To jeho kvákání, že jsem cosi udělala se softwarem a mám tam milion virů," cítím, jak protočí oči, "víš jak to je. Tak co říkáš? Dala by sis jedno-dvě kafíčka, nějakou dobrotu a jako bonus moji společnost?" lákavě nabídne. "Tak jo, jsem u tebe za hodinku, čau." Zavěsím a letím do koupelny se upravit. Jsem rozježená, rozmazaná, nevyspalá, kruhy pod očima mám a chce se mi spát. Snad mě to kafe u Diy probere.
"No ne, zpozdila ses o patnáct minut." Káravě se na mě podívá. "Omluvte mě, Vaše veličenstvo, zapomněla jsem, kde bydlíte." Sladce se na ni usměji. Stejně bych na ní měla být naštvaná já, ne ona. "V pohodě." Pustí mě dovnitř, na stole je už káva, bohužel studená a o místnost vedle se ozývá dusot prstů na klávesnici.
"No, lepší vyšší odborná, než jen maturita.." odnese šálky do kuchyně. "Ale chce se ti ještě trávit večery nad knížkami?" nadzvednu obočí. "Stejně nemám co dělat. Nechceš do toho jít se mnou? Alespoň zabiješ čas, který promrháváš na pracáku." Mrkne na mě. Možná to není blbý nápad. Ale já a učit se? Spadla z višně.
Z pokoje vyjde Dianin mladší bratr Felix. "Ahoj." Pozdravím ho, protože jsem neměla odvahu lézt za ním do toho jeho nynějšího doupěte. "Sandro?" Zamračí se nejistě. "Jo jsem to já, zrak tě nešálí." Mile se usměji. Jeho rudé pupínky zmizely a.. vypadá jinak. "Rád tě vidím." Kývne hlavou a pokračuje do kuchyně, odkud si bere občerstvení k práci. Pořád ale vypadá jako puberťák.

"Jsem tak ráda, že je přes týden na intru. Prospělo nám to." Usměje se Diana. Aha, ona mluví o Felixovi. "Jezdí na víkendy domů?" "Jo, pokaždé. Nemusel by. Ne, já ho mám ráda, ale někdy mi fakt pije krev." Zakroutí hlavou. "Nedáš si ještě třeba víno?" nabídne mi. "Ráda bych došla domů v celku, v podnapilém stavu bych někde mohla nechat nohy." Zakroutím hlavou, ale ona mi přesto nalije. "To nějak vymyslíme. Můžeš přespat, nebo tě odveze Felix." Zvedá sklenici a ťukáme si na zdraví.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolikrát za den si myješ zuby?

Nemyji.
1× - 2× denně
3× a více

Komentáře

1 TSN3 TSN3 | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 8:44 | Reagovat

Pěkný díl, pokračování prosím :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.